"Ave Imperator, morituri te salutant."

Den (ne)blbec

19. dubna 2014 v 21:07 | Marrei |  Deník
Znáte takový ten pocit, kdy se ráno zdá, že celý den půjde absolutně do kopru? A pak se večer posadíte k počítači a uvědomíte si, že to vlastně nebylo až tak zlé?

Budík mi zavibroval v šest hodin. Vstala jsem, připravila si věci, najedla se... V tašce jsem měla věci připravené na celodenní výlet do Terezína. Pak jsem se v půl sedmé dozvěděla, že má kamarádka, se kterou jsem měla jet, je nemocná. Všechno to automaticky padlo.

Já ani nevím, jestli dokážu nějak rozumně popsat všechny ty pocity. Byla jsem zklamaná, trochu, smutná a naštvaná na celý svět, protože jak se zdá, zrovna mně se musí dít to, že ačkoliv jsem osoba, která má až týden dopředu naplánováno všechno, co bude dělat, ostatní v jejím okolí mění narychlo plány - ať z vlastní vůle či ne.



Tak jsem se vrátila do postele, na chvíli usla, ale stejně to moc nešlo. Nějak mám pocit, že se to všechno děje jen u mě. Už včera mi nevyšla první věc - měly jsme se spolužačkou jít fotit kytky do herbáře (díky Bohu náš profesor biologie odmítl dostat třicet shnilých salátů, a tak nám zadal fotoherbář). Terezín nám nevyšel už jednou, o jarních prázdninách, protože kamarádka odjela do Egypta. O tom, že mi tu a tam nevyjde kino, už je škoda mluvit.

Člověk by si pomyslel, že jsem si už zvykla. Ale já ne. Jsem perfekcionista, to v klidu přiznávám. Přesně potřebuji vědět, co a kdy budu dělat. Ač to možná zní šíleně, celé tyhle prázdniny jsem měla rozplánované, jednotlivé úkoly do školy rozdělené, počítala jsem s tím a tím, tady půjdu na kytky, tady mám Terezín, tady pojedu s rodiči na vesnici... Ne, nepíšu si to. Uchovávám si to v hlavě, kde mám svou vlastní obdobu kalendáře. Vím, z čeho píšeme, jak je to pro mě důležité, co se musím naučit. Vím, kdy na to budu mít čas a kolik ho potřebuju.

Někdy si pak připadám, že mi do hlavy vjelo několik T-34 a začaly pálit do každé myšlenky na obzoru.

Jakoby to nestačilo - dopoledne jsem se stihla ještě pohádat s tátou. I když to za chvíli naštěstí přešlo, a i když jsem byla vnitřně ještě trochu naštvaná, dalo se to. Pomohla jsem mamce zamést a vytřít, koukla na devátý díl první série Doctora (a proklínala u něj Moffata). Pak šla s mamkou nakupovat, což bylo docela příjemné. Daly jsme si zmrzku - vanilkovou a k tomu jahody, neuvěřitelně dobrá, škoda, že ten stánek není nikde v centru, věděla bych, kam chodit po škole. Nakonec jsem si odnesla šaty (Poslední dobou mám nějak nových šatů - to víte, příští rok jdu do tanečních a s rodiči jsme testovali e-bay.), tříčtvrťáky (přičemž takové jsem scháněla kdo ví, jak dlouho) a ponožky (které jsou naprosto šílené, protože na sobě mají napsané jednotlivé dny). Večer jsme grilovali - ani večer už nebývá taková zima, tak je to krásné.

Aktuálně píšu toto, hrají mi tu The Smiths. Asi pak zalezu do sprchy a pustím se do puzzle - i když bych měla číst, Sophiinu volbu mám už rozečtenou docela dlouho a to jsem si včera z nově otevřeného centra Pivovar donesla Hvězdy nám nepřály. Mimochodem - to centrum se mi hodně líbí. Na FB si sice dost lidí stěžuje - například proč tam není McDonald, KFC a podobně... Ale mně se to líbí. Působí to na mě příjemně a to nemám hodně lidí pohromadě v oblibě. Sice ještě není úplně dodělané, některé obchody chybí, ale co by člověk čekal. Všechno má své mouchy, ale to se vyřeší už časem.

Zítra mě čeká Sedlec a Teplice. V Sedlci máme chaloupku po babičce a dědovi. Budeme ji prodávat, protože na ni prostě nemáme čas, bohužel. Jezdila jsem tam ráda, hlavně jsem tam poznala Lutánu - klisnu ČT, po matce anglického plnokrevníka a otci hannoverského koně. Znám ji od dne, kdy se narodila, ten den si pamatuji dodnes. Takové krásné nohaté hříbátko to bylo. Trochu se děsím toho, že zítra to dost možná bude naposled, co ji uvidím.

(Lutána - vlastní fotka, srpen 2012.)

Ale kdo ví, že. Také jsem si dnes ráno myslela, jaký mám zas den blbec. A přitom to ve výsledku nebylo tak zlé. Do toho Terezína pojedeme jindy - a třeba nám to vyjde i tak, aby s námi jela i Yima. (Ta by sice u nás musela přespat, ale o prázdninách by to snad šlo. A třeba by nám pak druhý den vyšel výlet do Prahy, kam bychom uhnaly aspoň další dva lidi a navštívily Petschkův palác. Obecně by se dalo říci, že máme v oblibě taková "optimistická" místa...)

A jakou jste vy měli sobotu? :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yima Yima | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 21:34 | Reagovat

Oh, Marrei, to je mi líto, že ti to nevyšlo. :( Ale na druhou stranu, v úterý ti rozveselí náladu ty-víš-co. :D
A Yima by moc ráda! Ale ještě vůbec nevím, kdy budu mít čas - jeden týden tábor, pak samozřejmě Prague Pride, víkend na Hrádečku, pak taky jedeme k máminé kamarádce do Řecka... no nevím, ale určitě to vyjde! :D
A já jsem měla sobotu následující. Probudila jsem se v deset, do jedenácti jsem ležela v posteli. Následně jsem šla péct, po dvanácté jsme odvezli s mámou sestru na dostihy ve Dvorske, načež se máma rozčilovala, že jsme jeli jinou cestou. Tak. A pak jsme jeli nakupovat - prošly jsme celou Ikeu, koupily jsme nové slámky, mají hezčí barvu než ty předtím! :3 Taky jsem si koupila troje punčocháče a ponožky (nebyly jsme spolu?) a pak pohlednice na posílání a kufřík na přijaté pohlednice v Levných knihách. A nejhorší za celý den byl film Lakomec, na který jsem se musela podívat kvůli povinné četbě (možná by se to nemělo jmenovat četba). A teď se kochám svým manželem ve filmu Účastníci zájezdu. :D
A uvidíš, s Lutánou se uvidíš. :)

2 Erin Erin | Web | 19. dubna 2014 v 23:16 | Reagovat

V Terezíně jsem byla na školním výletě. Hned na to jsme jeli do Lidic. Byl to docela silný zážitek a určitě se tam někdy dostaneš :-)
Půlku soboty jsem strávila navigováním taťky, aby koupil do soutěže správné knížky, páč jsem je viděla jenom náhodou, když jsem spěchala na trénink a neměla jsem u sebe ani korunu. Naštěstí přinesl vše, co se mi líbilo, mám pozoruhodné navigovací schopnosti :-D Pak jsme si s bráchou dávali "turnaje" ve hře 2048.
To s tím koněm mě dojalo, ale určitě se s ním někdy uvidíš :)

3 Marrei Marrei | Web | 20. dubna 2014 v 17:21 | Reagovat

[1]: Ano, to krásné ty-víš-co! :3 :D
To jsi měla pěkný den - závidím ty dostihy, ty jsem v životě neviděla naživo. (A ty tam stejně nejdeš! :D)
S Lutánou... nevím. Nebyla tam. Je ve vedlejší vesnici na výcviku. A prý začala zlobit, kouše a shazuje. Přitom v Sedlci byla skoro jako pejsek, taková hodňoučká... No, koňská puberta. :D

[2]: Já v Terezíně už jednou byla, ale se školou a nestihli jsme všechno - a procházet ta muzea jen tak v rychlosti vážně není ono. Do Lidic bych chtěla taky, jen u nich nevím, jak s dopravou.
Kdybych já měla posílat tátu pro knížky... No, to vyšlo jednou, s přesně nadiktovaným názvem a cenou. :D
Doufám. Ale snad ano. :)

4 Marillee Marillee | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 16:19 | Reagovat

:D taky se mi někdy stává, že mám pocit, jak se celý svět obrátil proti mě. A přtiom chytám nerva, páč mi to rozhodí můj řád a já pak nevím, co dělat :D Můžu se jen zeptat, kolik ti je? Překvapilo mě skvělé použití T-34 do tvých myšlenek :D

5 Marrei Marrei | Web | 23. dubna 2014 v 18:48 | Reagovat

[4]: Nejen obrátil, on to všechno cíleně ničí! :D
Jsem osoba patnáctiletá, zatím. :) Ach, tak. No, alespoň můžu pak říkat, že mám v hlavě bordel jako v tanku, zvlášť když občas přeletí nad tím vším Spitfire. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama