"Ave Imperator, morituri te salutant."

Když je mluvení problém.

29. dubna 2014 v 18:09 | Marrei |  Deník
Možná takového člověka znáte. Možná chodí s vámi do třídy nebo někam jinam. Možná se mu smějete. Možná nad tím nechápavě kroutíte hlavou.

Jsem introvert. Dost silný introvert. I když se dokážu bavit s lidmi. Prohodit pár slov, odpovědět - žádný problém. Když mám náladu, celý den se můžu se svou spolusedící. Když se ocitnu v dobré společnosti, vydržím to i týden. Jen se bavím, někdy spíš poslouchám. Směju se vtipům a připadám si naprosto normální. Jenže...

Nemám to tak pořád. Jen málokdy. Zjistila jsem, že jedna akce s bláznivou bandou lidí z virtuální školy na motivy Harryho Pottera je fajn. Ty lidi jsem viděla poprvé v životě (alespoň většinu) a ono to šlo. Přesto tu je něco, co mi stále dělá problémy.

Mluvení před třídou.


Zní to divně, já vím. Jsem s těmi lidmi pátým rokem. Měla jsem už dost prezentací. Ale pak přijde normální referát, kdy musím mluvit zpaměti, mám maximálně osnovu, žádné obrázky, nic, a já jsem v pytli. Jako včera.

Měli jsme mluvení z angličtiny, tři minuty a na téma, jak technologie v následujících dvaceti letech změní určitou část našeho života. Dostala jsem umění. Což není špatné, že. V klidu jsem si to připravila doma. Uklidňovala se, že pokud mi nebude vycházet čas, můžu tam přidat tohle. A tohle naopak ubrat. Zkoušela jsem to, mluvila.

A pak jsem přišla před tabuli. Nešla jsem jako první, ale to mě vůbec neuklidnilo. Nervózně jsem tam stála, v červené učebně před interaktivní tabuli, na které měla už profesorka nachystaný čas. 3:00. Veškeré sebejistota, kterou jsem snad předtím mohla mít, zmizela. Potily se mi ruce a nervózně jsem mačkala své dva papíry. Jeden s povinnou osnovou, na druhém jsem měla text pro jistotu napsaný celý.

Celou tu situaci jen zhoršoval fakt, že to bylo z angličtiny. Jsem levá na cizí jazyky. Moc dobře jsem si vědoma své hrozivé výslovnosti. Snažím se, odposlouchávám, na seriály koukám jen v originále s titulky. Dost lidí o tom říká, že to pomáhá - a já v to doufám. Proklínám svůj sluch, kdy se mi vše zdá stejně. V jakémkoliv jazyce. Teď v češtině bereme různé dělení souhlásek. V životě jsem nerozeznala znělou od neznělé. Prostě to necítím. Nejhorší je, že se mi teď do angličtiny cpe i němčina... Osobně bych byla radši, kdybych se učila jen jeden cizí jazyk. Klidně víc hodin týdně, ale pořádně, ať ho umím a nepletu si is a ist a podobně. Ale tohle byla jen taková malá odbočka.

Začala jsem. První věta ještě šla. Pak to šlo z kopce. Ne že bych to neuměla. Byla jsem prostě nervózní. Šíleně nervózní. Měla jsem pocit, že se na mě dívají naprosto všichni. I ty blbé stěny. Nesnáším, když jsem středem pozornosti. Nevadilo mi, že když jsem měla minulý rok prezentaci o vyhořelém jaderném palivu, poslouchala mě jen profesorka. Uklidnilo mě, že si támhle spolužačka cosi čmárá, spolužák hraje s mobilem a podobně. Když jsem měla prezentaci o bitvě o Normandii, věděla jsem, že je jedno, že se tady přeřeknu a podobně. Že na tom plátně to je napsané, že jsou tam obrázky, že se nikdo nedívá na mě...

Nesnáším, když jsem středem pozornosti. Dech se zadrhává, a abych pořádně mluvila, musím ignorovat okolí. Nevšímat si pohledů. Jenže to vážně nejde, když stojíte před tou tabulí a všichni na vás koukají.

Já vím, že je to problém. Musím umět mluvit. I před lidmi. Svým způsobem je dobře, když tyhle úkoly ve škole máme. Je to příprava na život, i když se to nemusí na první pohled zdát. Na tohle jsem si mimochodem vzpomněla v souvislosti s tím, že mám pocit, že víc a víc lidí považuje školu za zbytečnou, hlavně tedy gympl. Z jistého hlediska je vám gympl na nic, to přiznávám a vím. Když máte maturitu z gymplu, je to, jako byste měli jen základku. Potřebujete VŠ a přitom máte v hlavě neuvěřitelné množství informací navíc. Jsem asi dost konzervativní, ale mně to nevadí. Ano, občas na tu školu nadávám, například když se mi sejde v jeden týden šest a víc testů. Nebo nemusím toho učitele. Třeba usínám při jeho výkladu nebo jsem dokonce schopna v něm sama nalézt chyby. Ale už teď vím, že ty první čtyři roky na gymplu mě neuvěřitelně posunuly dopředu a to by se mi na základce nestalo. Tam bych zakrněla, nepřemýšlela. Nemusela se učit. A asi bych i s těmi prezentacemi byla na tom hůř než teď.

Snad se mi jednoho dne podaří ty lidi nevnímat. Prostě mluvit tak, jak se mi to podařilo předtím. Sebrat tu neexistující sebedůvěru se sebevědomím.

A taky se pořádně naučila anglicky, abych došla k tomu myšlení v angličtině. Což se mi zatím nějak nepodařilo. A tak nějak vyrovnat ty hladiny. Protože zatímco rozumím (Psané formě lépe, co se týče mluvení, tak jen v případě, kdy toho člověka vidím, nejlépe i jeho rty... takové to odezírání, které si ani neuvědomujete, ale pak jdete na foniatrii a doktor vám řekne, že ano, odezíráte.), s tím mluvením je to horší. A někdy i se psaním. Protože sice mám na esejích většinou pochvalu za dobrou myšlenku a smysl, té červené u gramatiky je tam až moc, což se mi vážně nelíbí. Ale to je zas o perfekcionismu, další velká kapitola mé osobnosti...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 29. dubna 2014 v 18:18 | Reagovat

môj spolužiak s nami vôbec nehovorí, s nikým z nás. ja som s i s ním pár krát vymenila pár slov o Rolling Stones (na čo som maximalne hrda, ž sa mi to podarilo ) pretože inak mlčí ... a nikto neveme prečo. od začiatku strednej školy s nami nemal záujem hovoriť. rada by som verila, že je proste introvert a neserie na nás.
a ano, všetci sa mu za to smejú, čo nechapem.
skvely članok, neviem sice ake to pre teba musi byť ,ja naopak rozpravanie- najmä z angličtiny - milujem a vyžívam sa v tom, ale dokážem pochopiť, že pre človeka ktory nie je rad v strede pozornosti to musí byť ťažké. hádam sa raz otvoríš ľudom - a naučiš hovoriť tak ako si praješ :) držim palce

2 Marrei Marrei | Web | 29. dubna 2014 v 19:59 | Reagovat

[1]: Já mám pocit, že vykašlat se na třídu vypadá jinak. Nemluvení chápu spíš jako projev introvertního člověka, než někoho, komu by to muselo být nutně ukradené.
Smát se je to nejhorší, protože toho člověka to nedonutí si povídat. Spíš ho v tom utvrdí. Ale pokud má něco, co ho skutečně baví a máte to jako společné téma, stálo by to za zkoušku. Každý máme něco, o čem můžeme mluvit hodiny.
To máš skvělé. :) Taky u nás máme holku, co to v pohodě dala na místě. Závidím lidem, kteří mají nadání na jazyky. (A mně zas někteří závidí matiku, jiní mě mají za divnou, že. :D) Děkuji moc, budu se snažit. Jednou to vyjde. :)

3 Kelíns Kelíns | E-mail | Web | 1. května 2014 v 7:26 | Reagovat

Tak jsem ráda, že je na tom někdo stejně jako já. :D
Ve škole máme taková mluvnická cvičení, kdy má každý mluvit o nějaké vybrané knížce nebo filmu. A nedávno padla řada na mě. I když teda nevím jestli mluvila je správné slovo. Úplně jsem se do toho zamotala a vycházeli ze mě jen neurčitě popsatelné zvuky. Prostě trapas nad všechny trapasy. A to jsem mluvila v češtině. :D
Ale tak přeju ti, ať se té nervozity zbavíš. Chce to trénovat a trénovat, pak už to snad půjde samo. Aspoň doufám.

4 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 1. května 2014 v 12:11 | Reagovat

Na gymplu jsem to měl podobný, ale do toho se mísila taková zvláštní chuť ukázat spolužákům, že nejsem blbec a umím něco odříkat... takže jsem zatnul zuby a překvapil je vždycky :) Na VŠ nikomu nic dokazovat nepotřebuju, takže hodiny rétoriky, kde se mluvilo, jsem vypouštěl... už nejsem tak moc rebel asi... :)
Jinak na procvičování angličtiny jsou ze začátku nejlepší dětský pohádky, nebo u seriálů číst aspoň titulky v angličtině, ne v češtině. A taky mluvit s někým anglicky, existují různé stránky, kde cizinci nabízejí popovídání... prostě dostat do sebe tu skladbu věty :)

5 Marrei Marrei | Web | 1. května 2014 v 13:31 | Reagovat

[3]: Nedávno jsem se taky zamotala, v dějepisu, i když jinak v tom problém nemám, tak nevím, možná jen špatný den. :) Taky ti to přeji, to půjde. :)

[4]: Já mám většinou taky takovou tu vůli, že to zvládnu, bude to v pohodě... A pak nic, no.
S těmi titulky... Já si nebyla jistá, zda na to mám dostatečnou slovní zásobu. Když čtu, je to lepší, můžu se zastavit, domyslet si to, ale u seriálu váhám. Je ale pravda, že jsem nedávno byla doma, zrovna vyšla nová epizoda Hry o trůny, a jak jsem byla líná čekat, tak jsem si vzala ty anglické. Docela mě to překvapilo, teda. Teď uvažuji, že to zkusím i u Doctora, když tak budu stopovat. :)

6 ATealiedge ATealiedge | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 3:29 | Reagovat

Four to five servings of this veggie juice should be consumed weekly to get the desired result.  Thus, if your muscles inside the penile area are relaxed, more blood will go into the penis and an erection will occur.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama