"Ave Imperator, morituri te salutant."

Ten, kdo stojí v koutě

24. dubna 2014 v 18:18 | Marrei |  Recenze
Byl pátek. Měla jsem za sebou hodinu psaní všemi deseti a mířila k nám do třídy, na matiku. Doslova ve dveřích jsem potkala Kaisu, která mi do ruky šoupla malou, zelenou knížečku. Jednou jsem se ji zeptala, jestli by mi ji nepůjčila. A ona si po čase vzpomněla a sama mi ji donesla. A tak mi začal víkend s jednou moc krásnou knihou...

Ten, kdo stojí v koutě
Původní název: The Perks of Being a Wallflower
Autor: Stephen Chbovsky
Překladatel: Vratislav Kadlec
Nakladatelství: Slovar
Rok vydání: 2012
Počet stran: 216

Anotace: Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. (Zdroj: slovart.cz)


Ten, kdo stojí v koutě je kniha, která v našich končinách vyšla v roce 2012 k příležitosti uvedení filmu The Perks of Being Wallflower, jež je podle ní natočen, do kin. Nemohu přesně určit, komu je určena. Zda spíše lidem mého věku či dospělým, každý čtenář sám posoudí, zda to byla kniha právě pro něj. Zda mu něco předala, či jen řekla něco, co znal už léta.

Příběh začíná v srpnu 1991. Charlie je vlastně naprosto obyčejný kluk - je mu patnáct, čeká ho první rok na střední. A zemřel mu kamarád, Michael, což na něm zanechalo určitou stopu. Do toho střední škola není úplně taková, jak ji očekával. Ale zamiluje si, postupně se zbaví těch počátečních obav. Najde si skvělé kamarády, sourozence Sam a Patrika, pak Boba, Petera, Mary Elizabeth, spřátelí se se svým učitelem angličtiny, Billem, který mu dává knížky navíc ke čtení a nechává jej, ať o nich píše eseje.

Takhle napsané to vypadá možná až nudně. Kolik už bylo příběhů o dospívání, o prvních láskách a střední škole, kolik jich ještě bude… Ten, kdo stojí v koutě je ale naprosto jedinečná kniha a to díky mnoha věcem. Jednou je fakt, že je psána formou dopisu. Píše je sám Charlie. Nikdy neuvede jméno toho, komu píše. Vždy je to jen Milý příteli… Možná právě kvůli tomu člověk získá pocit, že právě on je ten milý přítel, že právě jemu Charlie píše a dává mu neuvěřitelnou důvěru. Svěřuje se, píše, co se děje, co ho trápí a co těší. Nedává tomu žádný obal, který by to přikrášloval.

Není to kniha, kde by se nějak moc řešily známky, jak tomu může být u některých jiných knih o dospívání. Všechny tyhle věci ustoupily do pozadí před věcmi, které se náhle jeví jako ty nejdůležitější, i když se nám to nemuselo zdát, možná jsme se s tím sami nesetkali. To, jak se člověk trápí kvůli lásce, ale jak si nedovolí, protože má pocit, že nesmí, neboť mu to ten druhý řekl, a jediné, co chce on sám, je fakt, aby osoba, do které se zamiloval, byla šťastná. Právě u tohoto bodu jsem si uvědomila, že mám s Charliem asi více společných věcí, než by se mohlo zdát. Že je mi stejně jako jemu patnáct, že jsem v prváku (i když přiznávám, že kvinta je možná o něčem jiném, o odlišném systému vzdělání nemluvě) a že prostě jen chci, aby ta jedna určitá osoba byla šťastná - a pak se bojím něco udělat, říci a jsem smířená s věcmi, které by mi možná neměly být jedno.

Nejsem člověk, který pláče u knih či u filmů. Jenže této knize se skoro podařilo mě rozbrečet. Už jsem jen mrkala, zírala do stropu a přemýšlela o jedné jediné větě. I když každého dojme něco jiného. Mám pocit, že většina lidí si tam něco najde. Něco, co ho rozpláče, připomene staré časy, oživí vzpomínky...

"Chtěla bych mít jistotu, že první člověk, se kterým se budeš líbat, tě bude mít rád. Dobře?"
Strana 74.

Homosexualita.
Někdo o ní tvrdí, že v poslední době je všude a je toho až moc. Osobně mi to nepřijde. Neříkám, že by ji mělo být více, to určitě ne. Na druhou stranu by se neměla skrývat, protože je přirozenou součástí našich životů, dospívání obzvlášť. V Ten, kdo stojí v koutě není vyzdvihována, ani upřednostňováno, jak se to jinde stává. Jen je. Autor ukazuje, že homosexuálové to skutečně nemají jednoduché - ale už to k tomu nějak patří. Necpe vám, že gay musí nosit růžovou kabelku a chovat se jako holka. Že je to normální kluk, se kterým se normálně bavíte - a tak je to i v životě. Jistě, občas se nějaký ten holčičí typ na obzoru objeví, ale u takových sama nevím, zda nechtějí být jen zajímaví, co mě docela mrzí. Dost lidí to kvůli své orientaci skutečně nemají jednoduché, a pak se objeví někdo takový, který na tu společnost skutečně působí dojmem: "Hej, všimněte si mě, jsem teplej a to je přeci cool!"
Je pravda, že mi na druhou stranu přijde zrovna u této knihy "shippovat". Tak nějak mi to ukázalo, že Fanfiction a slash skutečně sešel z té původní cesty k něčemu naprosto jinému.

Asleep od The Smiths, v knize mnohokrát zmiňovaná píseň. Taktéž součást soundtracku filmu, který rozhodně doporučuji k poslechnutí, stojí za to.

Filmová adaptace.
Kniha v USA vyšla už v roce 1999, české vydání je z roku 2012 ku příležitosti uvedení filmu Charlieho malá tajemství do kin. V hlavních rolí hrají Logan Lerman (Charlie), Emma Watson (Sam) a Ezra Miller (Patrick). Scénář a režii má na svědomí Stephen Chbosky, což neuvěřitelně oceňuji. Autor zná svou knihu nejlépe, ví, jaké části vypustit, ví, jak si to sám představoval. Existuje dost filmů, které pozměňují děj původní knihy, ale to není tento případ. Podle mě je to skvělý film, na který stojí za to se kouknout - i když, samozřejmě, kniha je kniha a nemůže ji nahradit.


Překlad názvu.
Docela diskutabilní je překlad název. Hodně lidí by The Perks of Being a Wallflower přeložilo spíše jako Umění býti pozorovatelem. Nejsem tolik zběhlá v angličtině, osobně mi spíše vadí, že český překlad je jiný pro knihu a jiný pro film. Také se mi líbí víc Ten, kdo stojí v koutě než Charlieho malá tajemství. Jistě, spojení malá tajemství se ve filmu objevuje několikrát, ale vůbec mi to k tomu nesedí.

Obálka.
Někde jsem se dočetla, že dotyčný si knihu nechtěl přečíst kvůli obálce. Prý je moc obyčejná a nic neříkající. Podle mě knihu naprosto dokonale vystihuje. A to je to nejdůležitější. Pokud někdo soudí knihu podle obalu, je to jeho chyba.

Jsem sice zastánce češtiny, ale něco v angličtině zní prostě lépe.
Stejně tak: "We accept the love we think we deserve."


Co říci závěrem? Tahle kniha je jedinečná. Hlavně pro mě, věčného čtenáře tlustých knih s obsáhlými popisy. Neznamená to, že je špatná, to rozhodně ne. Jen je svá, originální. Dělá vše, co by kniha dělat měla - vede k zamyšlení, vyvolává emoce, každý si ten příběh představuje po svém. Možná se pak uprostřed čtení přistihne, že jeho Sam vypadá jako někdo, koho zná ze svého vlastního života.
Sama jsem ji měla jen půjčenou a vracela jsem ji po neuvěřitelně dlouhé době, nějakou dobu jsem se jen odhodlávala k tomu, abych ji vrátila. Vím ale, že je to kniha, kterou bych v knihovně rozhodně chtěla. Nemohu vám říct nic jiného než to, abyste si ji přečetli. Protože je skvělá.

Hodnocení: 5/5
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 F. Drake F. Drake | Web | 24. dubna 2014 v 20:07 | Reagovat

Souhlasím.

2 Michato Michato | 19. května 2014 v 15:42 | Reagovat

Viděla jsem film,poté jsem četla knihu a poté znova shlédla film.
Poprvé se mi ten film úplně nelíbil. Když jsem četla knihu začal mi pořádně dávat smysl. A pak, když jsem film viděla po druhé, zamilovala jsem se do toho filmu.
Kniha mě ale nějak moc neoslovila. V některých chvílích v knížce jsem měla pocit, že Charlie je tak trochu mentálně zaostalý. O některých věcech přemýšlel pro mě zvláštním způsobem..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama